Bez svobody není lidskost

Když zhruba před rokem přirovnal čekající ministr Mládek činnost živnostníků k parazitování, dokonce před TV kamerami a plénem straníků, zdálo se, že přestřelil. Avšak jen naivkům. Kdyby to řekl o cikánech, hujerstvo z celého světa by ztropilo poprask. Ale v případě živnostníků bylo vše v pořádku a on dostal odměnu – post ministra.

Pan ministr vidí věci třídně, což znamená prospěchářsky, a to se jeho straně líbí. Příklad na sebe nenechal dlouho čekat. Když v České kotlině vystrčil hlavu korporátní pneumatikový podnikatel a investor Nexen z dalekého východu, neztrácel ani vteřinu, aby mu přispěchal vstříc s úplatkem. Za vystrčení hlavy dostal korporát 3,8 miliardy korun, dále jakousi strategickou podporu 1,1 miliardy. Na vytvoření pracovních míst pak dalších 300 milionů, tj. 300 tisíc na jednoho zaměstnance. Pak ještě slevu na dani ve výši 2 miliard a dalších 302 milionů půjde na školení a rekvalifikace zaměstnanců. Protože si Nexen nemohl dovolit pozemky v severních Čechách, dostane je od kraje se slevou a stát pošle kraji odškodnění ve výši 92 milionů. Tolik zpráva Czechinvestu.

Takto okatou nespravedlnost musí každý živnostník pokládat za urážku či plivnutí rovnou do tváře. Ministr je ale lidumil, aspoň jedna dobrá zpráva. I když jim nedá ani halíř, alespoň na ně nenasadí postřik, ani jed na krysy. Jen skrytě doufá, že všichni zaměstnanci utečou od živnostníků k Nexenu a jiným korporátům do otroctví a nakonec i sami živnostníci. Možná se přidají i české pneufirmy Barum a Mitas.

Zalíbení ve velkých korporátech má u zpátečnických stran, jako socdem, hlubší důvod. Je jim sympatické, že jsou často mizerně řízeny, zvlášť když je vlastní anonymní roztroušená množina akcionářů, která nechápe, k čemu jsou vlastnické povinnosti. Trochu jim to připomíná bývalé národní podniky. Oživuje se dávná a příjemná vidina, jak dělníci, rolníci a pracující inteligence jdou ráno všichni spolu do práce, je slyšet zpěv, jásot a sirény, které oznamují, že se roztáčejí kola továren. O přestávce mezi prací se dělníci se stranickými předáky radí, jak překonat plán o stovku procent...

Historie říká, že partaj sice může a dokáže průmysl ukrást, ale neumí ho řídit. A pokud nechce opakovat chyby komunistické sovětské říše, musí se družit s korporáty, výhledově si je podrobit a nakonec docílit toho, aby korporát plnil pětileté plány výroby. Tím v udržitelné míře nakrmí dělníky a jiné pracující a na oplátku bude mít krotký korporát postaráno o odbyt. Na první pohled to nemá chybu, jako všechno německého. Jenže i tento model, fašismus – hnědý bratr komunismu, nakonec historicky zklamal.

Historie se odvíjí po spirále, ale míří dopředu. Od válčících otrockých říší míří ke svobodě jedince, který se díky technologiím a vysoké produkci stále víc obejde bez státního poručnictví a protektorství. To je ten trend.

Klasik řekl, že bez svobody si nelze představit lidskost. Socdem a strany velkého korporátu ale lidskost, natož svobodu neplánují, nýbrž jejich úplný opak: Utužování disciplíny a pořádku, buzeraci a poslušnost. Následuje utahování opasků, rozklad morálky a vztahů, lenost, bezohlednost, sobectví, nenávist, úpadek, chudoba, strach a nakonec válka. Živnostníkům už byla vyhlášena.

Poprvé publikováno v červenci 2014

Jiří Hejhálek