Je svoboda slučitelná se dnešním státem?

Historie nás učí, že velké vlny pokroku, prosperity a rámci toho i blahobytu a lidskosti přicházely vždy s rušením takových institutů, jako je otroctví, poddanství, robota, nevolnictví ap.

Tyto vazalské instituty dnes vystřídal stát, který na svůj provoz začal vybírat daň. Daň je část hodnoty, kterou občan vyrobil, ale kterou si vzal stát. Občan ji tudíž nemůže měnit za něco, co potřebuje nebo si přeje. To za něho dělá stát. Problém je, že stát to dělá špatně a že mu dnes už nestačí odebírat 10 až 20 procent. Z kupy, které občan vyrobil, si vezme rovnou polovinu. A dalších 15 až 21 procent (DPH) vezme občanovi z nuzné kupičky, kterou nakoupil za ponechanou polovinu.

Jaký je rozdíl mezi nevolníkem a dnešním občanem, kterému stát odebere 65 až 71 procent vyrobené hodnoty?

Občanovi se zdá, že se má lépe, než nevolník v předmoderní Evropě. Ale to není tím, že by byl svobodnější. Je to tím, že tehdejší technologie byly nevýkonné a neproduktivní. Zkrátka, z dnešního pohledu nebylo co a za co měnit. To nic nemění na tom, že dnešní občan je větším nevolníken, než občan v předmoderní Evropě. Jen o tom neví. Proces, kdy je občan stále více daněn, znamená jeho stále hlubší zotročování, aniž by to hned odhalil. Jenže s rostoucí mírou otroctví a ztrátou svobody logicky uvadá i technický a technologický pokrok a s ním blahobyt a lidskost.

Je důležité vědět, že pro život není stát ani prvotní, ani důležitý. Důležitá je svoboda lidí a prosperující ekonomika, která z ní vyplývá. Jen svobodní lidé vytvářejí pokrok, hodnoty a s nimi pak obchod, následně lidskost a blahobyt. Dnešní stát a jeho pravidla nic takového neumí. Pomalu zatuchává a kráčí k neštěstí, utrpení a válkám.

Jiří Hejhálek