Exkluzivně: Atletiko vítězem Superpoháru, stařičký Estadio Vicente Calderón se otřásá v základech!

Fotbalisté Atletika Madrid se díky trefě Mario Mandžukiće z druhé minuty utkání stali nejen vítězem Španělského superpoháru, ale získali také fotbalovou nadvládu nad španělskou metropolí. Hvězdný Real nespasilo ani nasazení Cristiana Ronalda do druhého poločasu.

Vidět na vlastní oči některý ze španělských špičkových týmů je vždycky zážitek. A co teprve zápas mezi vítězem UEFA Champions League a Copa del Rey (Španělský Národní Pohár, označovaný také King's Cup) na jedné straně a vítězem La Ligy na straně druhé. Přesně to nabídlo páteční odvetné utkání Supercopa de España mezi Atletikem Madrid a Realem Madrid, na které se mě naskytla možnost zaletět se podívat. A ta se neodmítá!

Doprava ve městě

Za necelé tři hodiny po opuštění letiště v Praze jsme přistáli ve 4 hodiny místního času na madridském Aeropurtu T4, odkud pokračovala naše cesta směr ubytování prostřednictvím integrované veřejné dopravy. To je lepší než taxi, protože přímo na letišti je stanice metra, ze které se lze během hodiny dostat prakticky kamkoliv po městě. Jízdenku lze zakoupit jednorázovou a nebo, což je výhodnější, takzvanou Abono turístico (časová jízdenka na jeden nebo dva dny). Jízdenka platí pro metro, autobusy, ale i vlaky pohybující se na území města.

Po ubytování v hotelu jsem celý natěšený vyrazil už těsně po páté hodině hledat Estadio Vicente Calderón, domovský stánek Atletika, kde se od 22.30 měl zápas odehrát. Záhy se však ukázalo, že na zhruba kilometrové procházce nelze zabloudit. Prostě všichni pěší na ulicích směřují už v tuto brzkou dobu jen jedním směrem. Směr stadion. Zde již početné skupiny fanoušku nacvičují chorály a všude září bílo červené klubové barvy domácího týmu. Majíce dost času, jsme se rozhodli po celodenním cestování navštívit některou místní restauraci nebo pivnici (cervecería).

A jde se hrát

Stadion pro necelých 55000 lidí byl až na jeden prázdný sektor vedle vlajkonošů hostí zcela zaplněn, a že se na fotbal vyplatí chodit včas, naznačily již první minuty. Ihned po úvodní rozehrávce se po kolmé přihrávce mezi obránce Realu dostal do úniku chorvatský sniper Mario Mandžukić. Už už to vypadalo, že bude pokračovat sám na gólmana, když výtečným skluzem ve vápně odvrátil jeden z obránců celou akci na roh.

Z rohu nic nebylo a po krátké mezihře se míč dostal až k domácímu gólmanovi (Miguel Ángel Moyà). Ten se po dlouhém nákopu a vyhraném hlavičkovém souboji dostal znovu mezi zkoprnělé stopery a Mandžukić upaloval podruhé sám na bránu. Přesná střela k tyči z úrovně penaltového puntíku znamenala vedení 1:0 už ve 2. minutě utkání (asistence Antoine Griezmann). Stadión vybuchl nadčením!

Viditelně zaskočení hosté sice dovolili domácím hráčům ještě jeden závar před Casillasem, ale od zhruba 10. minuty převzali iniciativu. Nebezpečné centry do vápna od postranní čáry však odvracela pozorná obrana a co propadlo, to zlikvidoval jistý Moyà. Velké vzrušení ale přišlo v 17. minutě, kdy po centru Jamese zůstalo ve vápně na zemi po vzájemných soubojích několik hráčů. Hosté se dožadovali penalty, domácí odpískání faulu. Verdikt rozhodčího to však samozřejmě nezměnilo, a tak kromě žluté karty za přílišné řečnění pro domácího Tiaga, následoval pouze roh.

Emoce s sebou přinesly značné přiostření hry. Do šancí se však víceméně dostával stále jen Real. Přízemní střela Modrice z hranice velkého vápna však minula pravou tyč, Bale sice bránu již trefil ale Moyá byl pozorný a ránu zneškodnil. Ve zhruba 36. minutě přišla tutovka pro hosty, když aktivní Modric nalezl po několika narážečkách přesným centrem hlavu Jamese. Ten ale zařízení netrefil! Naopak James připravil ve 39. minutě velikou šanci pro Baleho. Jeho prudká střela z nějakých 16 metrů ale skončila zase vedle. Tentokráte pár centimetrů od levé tyče Moyovi branky. V závěru poločasu přišla také neproměněná šance domácího Raúla Garcíi, který hlavičkou v dobré pozici těsně přestřelil. Ihned z protiútoku střílel z dobré pozice ve vápně James, jeho rána levačkou prolétla ale těsně mimo!

Druhý poločas začal s pozměněnou sestavou, kdy ne příliš výrazného Toniho Kroose, nahradil Cristiano Ronaldo. Ten má od úterního prvního duelu svalové problémy, a proto zůstal první poločas pouze na lavičce. Začátek poločasu byl ale opět v režii Atletika. Výborná hlavička Raúla Garcíi však zůstala pouze na břevně a míč, odražený těsně před brankovou čáru, se domácím dotlačit do brány nepodařilo. Následoval výborný fotbal plný přesných přihrávek a kolmých míčů. Ačkoliv díky pozorným obranám vyložené akce nepřicházely, mohli diváci obdivovat skvělou technickou vybavenost všech zúčastněných hráčů. Co třeba takový Ronaldo dokáže v plné rychlosti s míčem, nebo jak si ve sprintu zpracuje dlouhý nákop od obránců, je téměř neuvěřitelné.

Vyrovnání, které by znamenalo pokračování zápasu, se však nekonalo (první zápas skončil 1:1), a tak mohly po konečném hvizdu hlavního rozhodčího propuknout oslavy. Domácí fanoušci, radostně skákající na tribunách a mávající při tom klubovými šálami doslova rozhoupali stařičký Estadio Vicente Calderón v základech. Kromě neskutečné atmosféry vytvořené zpěvem chorálů, jsme se cítili jako na vlnách a měli pocit, že stadion musí každou chvílí spadnout. Prostě obrovský zážitek!

Jiří Hejhálek Jr.