Ostuda

V následujícím textu jsem shrnul své dojmy z celoevropské tiskové konference, kterou pro novináře ze stavebních časopisů uspořádala veletržní organizace Messe München tři měsíce před největším stavebním veletrhem na světě BAU 2015. Zastavím se u referátu Ericha Glucha o stavu evropského stavebnictví.

Tuzemské zpravodajské kanály, tištěné, televizní a rozhlasové, informují tak, jakoby Česká republika byla jediná na světě. K čemu je ale vědět, že se u nás krade a podvádí, když není srovnání a my nevíme, že se to zlepší, dejme tomu, útěkem jinam. Souhlasím, že každý zloděj patří do basy, ale co se státem? Krade nejvíc a prochází mu to. Řeč je o daních, prvotní krádeži, která ekonomicky aktivního občana vrhá do chudoby. Zcizí mu přes 70 % z hodnoty, kterou vytvoří a nabídne na trhu. Ničivější krádež nenajdete.
    Jedinečné srovnání evropských zemí v oblasti stavebnictví nabízí setkání Prebau. Koná se vždy tři měsíce před stavebním veletrhem BAU v Mnichově a účastní se ho vybraní novináři odborných stavebních časopisů z celé Evropy společně s vybranými vystavovateli. Poslední se konalo letos 16. a 17. října a naše redakce (čas. Stavebnictví a interiér), jako hlavní mediální partner za ČR, se ho tradičně účastnila. Jeho důležitou součástí je tisková konference, u které se zastavím. Erich Gluch z mnichovského institutu Ifo German Institute for Economic Research je tu již zabydlený a skvělý řečník. Ještě více však zaujme obsah jeho sdělení. Na základě tvrdých, statistických dat totiž porovnává mezi sebou evropské státy z pohledu stavu, vývoje a perspektiv stavební výroby.
    Česká republika v jeho srovnání nikdy nezářila, ale to se letos změnilo. Bohužel v negativním smyslu. Podle udajů, které ČSÚ poskytl Euroconstructu, dojde u nás v letech 2014/2015 k meziročnímu poklesu bytové výstavby o 6,1 %, což je beznadějně poslední místo daleko za Španělskem (–2,5 %). U našich sousedů z bývalého komunistického tábora přitom dojde k růstu o 3,5 % (Slovensko), 5,6 % (Maďarsko), 4,3 % (Polsko). Na čele žebříčku je Irsko (13,4 %) a Spojené království (6,0 %). Smutné umístění je výsledkem chamtivosti českého státu, který demokraticky bují na těle naší republiky jako rakovina. Z jiného soudku je údaj, že německé, ale i celoevropské stavebnictví se co do skutečných výkonů, očištěných od inflace, nalézá přibližně na úrovni let 1991/2. I to je trapas, zejména pro Evropskou unii, která tvoří rozhodující část této statistiky. Výmluvy na finanční krizi 2007/8 u normálního pozorovatele neobstojí; je zřejmé, že Unie tuto krizi nezmírnila ani nevyřešila, jen ji prohloubila a uvrhla Evropu 15 let do minulosti. Alespoň pokud jde o výstavbu.
      Avšak zdá se, že něco přece jen pochopila lépe, než český stát. Přinejmenším v Německu vědí, že je užitečné podporovat rostoucí rezidenční výstavbu a také vlastnictví, zejména pak vlastnictví bytů či rodinných domů. Majetek a bohatství, dovolím si říct, neškodí lidské povaze, ani zdraví, ani společenské prosperitě. Jen činí více lidí svobodnějšími, činorodějšími a šťastnějšími. V Česku však jdeme opačně. Myslíme si, že ožebračováním produktivního obyvatelstva daněmi a devalvacemi zavedeme pořádek, spravedlnost, rozhýbeme obchody a spasíme žravý český stát. Jenže i když se chvíli dá běžet na kyslíkový dluh, neznamená to, že jsme objevili perpetuum mobile.
      Dovolím si závěrem poděkovat Erichu Gluchovi za poutavou přednášku a zakončím citátem Hanse-Hermanna Hoppeho, profesora ekonomie na University of Nevada, Las Vegas. Ten kdysi řekl, že demokracie je mírnější forma komunismu. Když se trochu zamyslíte, nenajdete pro toto tvrzení lepší příklad, než současnost České republiky.

Jiří Hejhálek