České stavebnictví a globální oteplování

Asi bychom v České republice těžko hledali obor, který je více postižen globálním oteplováním, než stavebnictví. Zatímco jiné obory už více či méně prosperují, stavebnictví se od pádu v roce 2009 nejenže ještě nevzpamatovalo, ale pořád klesá. Snad letošek to změní. Hlavním viníkem je stát a Evropská unie, k vině se však nehlásí ani jeden.

Český stát zařídil nevídané zdanění stavebních prací. Začalo to převedením stavebních prací ze snížené sazby DPH na základní, pak zvýšením základní sazby DPH, následovalo zvýšení spotřebních daní - zejména na pohonné hmoty a různé zelené daně za jiné energie. Pak ho napadlo přiškrtit, až téměř zastavit investice do infrastruktury. To vše je cena za léčbu státní rozhazovačnosti, které současné údržbářské koalice stejně nevyléčí. Jde o desítky miliard ročně, které stát odklonil jinam, mimo jiné do agrárního sektoru.

A přitom se tupě tváří, že pomáhá. Řeč je o dotaci Nová zelená úsporám ve výši asi 3 mld. Kč ročně. Stát ji spíše vypískává: na zapískání se totiž stavebníci staví do fronty, dokud se nevyčerpají ony 3 mld. a úředník neodpíská konec filmu. Pokračování příští rok, to vše až do roku 2020. Tato dotace vůbec nic neřeší, jen prodražuje výstavbu. Firmy musí investovat, aby se dostaly na vládní seznam povolených dodavatelů, stavebník platí za razítka různých inspektorů a auditorů, kteří posuzují a hodnotí projekt i stavbu. Prostě stát, nenakopli byste ho?

A pak tu je Evropská unie a její boj s globálním oteplováním. Odskákalo ho zase především stavebnictví. Někdo spočítal, že byty a rodinné domy vypouštějí do ovzduší 40% oxidu uhličitého a ekohujeři z celého světa okamžitě bili na poplach. Výsledkem je eurodům "s téměř nulovou spotřebou energie", který si v ČR lidé pletou s pasivním. Oba domy bude povinné stavět nejpozději od roku 2020, takže aby dům nezestárnul, je už teď téměř povinné ho stavět. Pryč jsou doby, kdy stavebník stavěl tak, jak mohl a potřeboval. Teď musí stavět to, co mu schválí auditor a inspektor, konečné razítko dá úředník. Musí bydlet ve vzduchotěsném domě, kde se mu v případě výpadku elektřiny zastaví rekuperační větrák a on se skoro udusí.

Elektřina. Kdysi čistá, dnes nejšpinavější. Aby někteří činovníci ukázali, že na jejich ekohujerství nikdo nemá, stanovili u české elektřiny faktor přeměny číslem 3. Faktor 3 znamená, že když doma topíte uhlím, je to 3x ekologičtější, než když topíte elektřinou. Nikdo nemá tento faktor horší, ani zelené Německo, které ruší jádro a v elektrárnách pálí zemní plyn. V ČR se přes polovinu elektřiny vyrábí z jádra, které je nejlevnější a neuvolňuje žádný oxid: správný faktor by tak měl být 1,5 až 2. I tento faktor bere lidem peníze a omezuje svobodu rozhodování. Co je na tom alarmující? To, že stavební firmy a stavební inženýři už stojí poslušně v řadě a tleskají nesmyslům, které vedou české stavebnictví do slepé ulice.

Jiří Hejhálek